Syn pána zla - 53. kapitola

„Jste si tím tak jistí, mládenci??" ozval se mužský hlas.

„Pane??? Pane profesore?" kluci se zakoktali.

„My se ještě neznáme, že? Jsi tady nový a už děláš takové vylomeniny?" muž pohlédl na Alecta velice pozorně.

„Já... já jsem Alecto Raddle." Rozhodl se pro neutrální představení.

„Hm... mladý Raddle, nejmladší syn Pána zla..." muž přimhouřil oči.

„My se známe?"

„Dá se říci, že ano. Určitě si vzpomínáš na tvůj pobyt v sídle řádu Bílých kouzelníků?"

„Těch... ano." Chtěl říci těch maniaků, ale ten muž byl evidentně jeden z nich, proto to nebylo nejlepší.

„Tam jsem tě viděl poprvé. Hodně těch, kteří tam byli, jsou i zde. Dávej si pozor, Alecto Raddle. Na mě určité lidi si dej pozor. Chlapci ti určitě poradí, komu je lepší se vyhnout. Mě jsi ovšem docela zaujal. Jsem Pierot Munge, zdejší učitel lektvarů."

„Ach, vy učíte lektvary?" Alecto podal ruku profesoru, který ji stiskl.

„Ano, baví tě lektvary?"

„Poslední půlrok ano, ale předtím... hotová katastrofa!" zasmál se Alecto.

„No, dobře, ale nesnaž se odvádět téma od našeho původního rozhovoru."

V místnosti nastalo ticho.

„Pane profesore, my-"

„Jerry, žádné výmluvy, nic nechci slyšet. Vaše párty bude pokračovat, protože ostatní studenti o tomto vašem neúspěchu při cestě neví."

„Ale vždyť jsme slyšeli nějaká děvčata..."

„Ano, to byli ti, kteří slyšeli ten kravál, který jste udělali. A nebyla tam jen děvčata..."

„Sakra, tak ti nás zabijou."

„Přinejmenším, Alechandro." Profesor nadšeně podpořil Alechandrovu myšlenku.

„Díky, profesore," kývl s úšklebkem chlapec.

„Není zač, Alechandro."

„Mimochodem, pane, jak jste věděl, že jsme to byli my?" odtušil správnou otázku Alecto.

„Na tuhle otázku by ti mohl odpovědět Jerry, že?" profesor se tentokrát zářivě usmál.

„Jerry? Mohl bys?" Alecta tahle situace začala docela bavit.

„No... abych ti řekl pravdu, tak tohle se nestalo poprvé... Profesor nás načapal už asi dvakrát, díky mě nebo Tedovi, a proto už nejspíš věděl, kam má zajít." Jerry si doslova povzdechl.

„Aha, tak pak už to chápu." Poznamenal všeříkajícím tónem Alecto.

„A abychom neporučili tradici, chlapci, tak zítra večer nastoupíte u mě na školním trestu, ano?" profesor vstal z pohovky a odebral se ke dveřím.

„Příjemnou noc, pánové."

Po tom, co opětovali rozloučení, profesor odešel.

„Ten je nějaký... přehnaně přátelský, ne?" Alecto se tvářil docela pobaveně. Severus by těm studentům odečetl několik desítek bodů, ale tenhle se spokojil pouze s jedním školním trestem.

„Není to nejhorší... ne, dělám si srandu, tenhle profesor je super, ale někteří jsou, řekněme... prudšího ražení. Jdeme to zkusit ještě jednou?" Alechandro podal návrh, který si zasloužil trochu přemýšlení.

Alecto se kouknul na Jerryho, který mírně zrudl.

„Já bych to klidně zkusil," připustil.

„Tak jdeme?" Ted vstal a tiše vyrazil ke dveřím, kde počkal na ostatní část osazenstva.

„Jasně," kývl Jean a vyrazili.

Tentokrát byla cesta naprosto bezproblémová.

Jerry slavnostně otevřel dveře, ale ještě předtím, než to udělal řekl:

„Alecto, vítej na naší studentské ilegální párty. Aby byla sranda, příště pozveme ještě pár profesorů."

Alecto se jemně pousmál nad takovou představou. V mysli se mu totiž nedobrovolně vybavila McGonagallová se špičatou čapkou, jak „paří" se svými studenty.

Jerry slavnostně otevřel dveře (jak už bylo napsáno dříve) a vpochodoval do místnosti, spíš haly.

Bylo to tam až překvapivě skvěle vyzdobené, jako na hotovou oslavu.

„Hééééééééjjj, vy jste taky přišli??? Už jsme s vámi nepočítali!!" zařval jeden z těch, kteří se na ně podívali, když otevřeli dveře.

„Jo, taky jsme přišli... sice po menších komplikacích, ale přišli."

„Super, tak..." ten kluk k nim přistoupil mírně přiopilou chůzí.

„Tak... kolik brnění jste vybulili... nebo vyvrátili? To je jedno... tak kolik?" ten kluk měl mírně rozcuchané hnědé vlasy, modré oči a byl docela vysoké postavy, rozhodně vyšší než všichni ostatní kluci, kteří právě přišli.

„Ani jedno, jen jsme vyděsili jeden obraz, ale to je normálka." Chvástal se Ted.

„Super, jen jeden? Tak to jste pod úroveň, dneska jste se nějak krotili, nepřipadá vám?" poslouchala už celá společnost, protože když přišli, přestala hrát hudba... co kdyby to byl nějaký profesor?

Po téhle větě se většina lidí rozesmála.

„Héééééééj, chci vám představit našeho novýho kámoše," otočil se na Alecta.

„Jak se jmenuješ?"

„Raddle, Alecto Raddle."

„Alecta Raddleyho. Přestoupil k nám z..." opět se otočil na Alecta.

„Odkud?"

„Z Británie, z Bradavic."

„z Británie, z Brablavic! Super, ne? Tak... Alecto, jak to v těch Brablavicích chodí??" otočil se na něj ten kluk.

„No... Jsou to bradavice a je to tam docela vyhovující-"

„NO PERFEKTNÍÍÍÍÍÍÍ, DÁMY A PÁNOVÉ, JE TO TAM VYHOVUJÍCÍ, TAKŽE... KDYBYSTE CHTĚLI ZMĚNIT ŠKOLU, BRABLAVICE JSOU VYHOVUJÍCÍ!!! JASNÁ CESTA TAM, TEĎ OVŠEM KONČÍ NAŠE MALÉ INTERVIÚÚÚÚ A POKRAČUJE NAŠE PAŘBÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!" s tímhle se otočil a odešel. Hudba se opět začala ozývat. Byl to docela ohlušující hukot, ale všichni si pak docela zvykli.

„Hele, Alecto, nechceš si zatancovat?" zeptala se ho nějaká černovláska.

„No..." když uviděl pobízející pohledy jeho nových přátel, tak se zarazil, byl totiž rozhodnut odmítnout.

Když dívka uviděla jeho rozpaky, rychle dodala.

„Samozřejmě nezávazně."

„Tak proč ne?" pousmál se nakonec.

Chvíli si byl jistý, že vypadá opravdu nemotorně, ale pak to rozjel, stejně jako všichni ostatní.

Po asi deseti minutách ovšem změnili hudbu. Místo diska, techna a podobného „trsavého" stylu přihodili do „mlýnku" tango.

„Umíš tango?" Alecto o dívce zjistil, že je to Angelina Thompsonová. Byla štíhlá, měla opravdu příjemný hlas a v klidnějších chvílích se s ní perfektně kecalo (např. při pomalejších skladbách, jak zjistil později).

„Samo, že se ještě ptáš, Ali." Alecto se mírně zamračil, tahle zkratka jeho jména mu nebyla zrovna po chuti.

Jejich tanec byl fakt vášnivý, nakonec zůstalo jen asi deset sklaních párů, kteří tancovali na parketu, ostatní jen fascinovaně zírali.

Po skončení hudby začali všichni tleskat, ale o chvíli později už byl parket znova zaplněn a začali znova tancovat na „moderní" hudbu.

Teď se k nim ovšem Alecto a Angelina nepřidali. Zadýchaně se vrátili na „okraj společnosti".

„Teda, tak perfektně jsem si ještě nezatrsala." Zasmála se.

„Taky jsem se výborně bavil."

„Jejda, ty máš teda slovník, v Bradavicích jste asi moc velcí slušňáci, ne?"

„Asi jo," zasmál se Alecto.

„Čaute, hrdličky." Kývl Ted a přidal se k němu i Jean.

„Ahoj, kluci." Kývl Alecto.

„Ahojky, chlapci... kdo si se mnou trsne za chvíli, až se vydýchám?"

„Já," kývl Jerry, který právě „připádil."

„Super," zasmála se a o chvíli později se s Jerrym vrátila na parket. Alecto se ten večer seznámil s mnoha lidmi a výborně se bavil. Skončili až kolem dvou hodin ráno a pak se rychle rozprchli...